Zajímáš mě

Proč samotné metody nestačí

Taky už za sebou máte nějaké to školení, konferenci, webinář či workshop s cílem udělat ze sebe o něco lepšího učitele, poznat nové strategie, porozumět fungování mozku, metodám práce s třídou i jednotlivcem a pokud možno při tom všem nevyhořet? Já už jsem jich mnoho desítek absolvovala v roli posluchače a nemálo také v roli lektorky.

Vlastně celou svou pracovní kariéru si všímám toho, jak mí kolegové učitelé pracují. V čem tkví tajemství toho, že jsou někteří z nich velmi dobří? Díky čemu jim to v hodinách „šlape“, třída je následuje a je radost s nimi spolupracovat na pozici kolegy i rodiče? Skutečně dobrým učitelům funguje především vztah.

Pokud nechci jen odpřednášet informace, rozdat a oznámkovat test a věnovat se jiným věcem, pokud chci být průvodcem těm, kteří mi věří a které mi rodiče svěří, pokud jsem ochoten respektovat nejnovější poznatky o fungování nervové soustavy, o vnímání, komunikaci a udržet sebe i druhé v optimálním nabuzení, je právě vztah tím zásadním.

Vztah začíná sdělením „zajímáš mě“

Vztah začíná nastavením, kterým druhému sděluji: zajímáš mě. Pamatuji si tvé jméno. Chci tě poznat, povídej mi o sobě víc, jsem ochotný ti naslouchat a věnovat ti pozornost.

Všímám si toho, jak se projevuješ ve škole, ale zajímá mě i to, v jakém prostředí žiješ, co tě baví, čemu se věnuješ mimo školu, co máš rád, čím naplňuješ svůj čas a jaká je tvá rodina.

Když se dozvím, že máš určitou diagnózu, nedělám rychlé závěry, netvářím se, že o tobě díky ní všechno vím, nedávám ti nálepku a neočekávám od tebe, že budeš stejný jako někdo, koho s touto diagnózou už znám.

Zajímá mě, co už máš za sebou, jak se ti dařilo ve školce či na minulé škole, a vnímám to, co mi říkáš. Vztah začíná také tím, že i když mám před sebou celou třídu, vědomě a postupně rozděluji svou pozornost mezi všechny.

Každé chování má nějakou příčinu. Za každým chováním je skrytá určitá potřeba.

Teorie attachmentu přitom ukazuje, že kvalita vztahu s významným dospělým přímo ovlivňuje, jak dítě reguluje své emoce a jak je schopno spolupracovat – bezpečná vazba zvyšuje ochotu přijímat vedení, zatímco nejistota vede spíše k obranným strategiím než ke skutečné spolupráci.

Když pochopím potřebu dítěte, mám šanci řešit situaci mnohem efektivněji, než když reaguji pouze na její projevy, tedy na chování samotné.

Bez vztahu není vedení

Otevřenost a vstřícnost, ochota a schopnost jít do vztahu, jsou tím prvním a nejdůležitějším krokem. Jsou základem, na kterém je možné stavět s využitím různých metod, postupů, strategií, poznatků. Když základ chybí, nic dalšího nebude efektivně fungovat.

Přátelský a klidný přístup učitele zmírňuje prožívané napětí, pomáhá vytvářet pocit bezpečí, umožňuje vnímat chybu jako součást rozvoje a dává dětem pocit vlastní hodnoty a určitého druhu „partnerství“.

Právě v takovém prostředí se může nervová soustava dítěte zklidnit natolik, aby se mohlo skutečně učit, přemýšlet a riskovat chybu.

Kéž by se ochota jít do vztahu a skutečně se zajímat o druhé dala měřit u přijímacích zkoušek na učitelské či lékařské obory. Je to základ, bez kterého je všechno ostatní jen snahou o aplikaci obecných postupů a metod.

První krok na cestě k tomu, aby nám to s třídou fungovalo, abychom lidem před sebou rozuměli a na základě toho jim nabízeli vedení. O dalším kroku na cestě k fungující spolupráci, kterým je navození a udržení pocitu bezpečí, si povíme příště.