Vztahovačnost ve vztazích

Člověk je tvor vztahový. Ať už je míra naší potřeby kontaktu s druhými lidmi jakákoliv, dlouhodobá samota a izolace nedělá dobře nikomu. Vztahy naplňují naši potřebu lásky, bezpečí, uznání, přijetí a sdílení. Resp. – měly by ji v nějaké míře naplňovat, aby do našeho prožívání přinášely něco pozitivního. Žijeme ale i ve vztazích, v nichž máme pocit, že náš protějšek neustále čeká na naši chybu, očekává nějakou faleš a za každým přeřeknutím či odmlčením se hledá něco negativního. Vybavuje se vám nějaký z vašich vztahů, v němž nemůžete být autentičtí? Vztah, ve kterém máte tendenci se neustále obhajovat, ačkoliv si nejste vědomi, že byste udělali něco, čím byste druhému chtěli vědomě ublížit, vztah, v němž je problematické dát druhému nějakou zpětnou vazbu či konstruktivní kritiku? Jak si s takovou vztahovou vazbou poradit, jedná-li se např. o kolegu či kolegyni v práci?

Prvním důležitým krokem může být už samotné pochopení faktu, že máme omezený vliv na procesy vnímání a myšlení, které jsou typické pro člověka se zvýšenou podezíravostí či vztahovačností. Je pravděpodobné, že bude podezíravý bez ohledu na to, jak moc se budeme snažit jej přesvědčit o svých dobrých úmyslech. Vnímá nás přes svůj vlastní „filtr“. Fakt, že něco řeknete upřímně a myslíte dobře, neznamená, že on to bude jako upřímné a dobré vnímat. Svůj obraz o vás si vytváří ve své hlavě a tento obraz nemusí odrážet realitu. (Mimochodem – toto zkreslení se odehrává i v naší hlavě, i když možná opačným směrem. Někdo z nás může např. důvěřovat lidem, kteří důvěryhodní nejsou ani tak nepůsobí.) Vše probíhá na nevědomé úrovni. Když na to daného člověka upozorníte, bude se snažit buď tvrdit opak, nebo racionalizovat tento svůj pohled na svět a druhé lidi.

Dalším krokem, který navazuje na ten první, je snaha, abyste si ty reakce nebrali osobně vy sami. Osvědčuje se zkusit nabrat trochu odstup a uvědomit si, že druhý člověk reaguje na různé věty či situace se vztahovačností a zvýšenou obavou. Uvědomění toho, že „on/a to tak prostě má“ (nejde o vědomou manipulaci, ale o stabilní způsob interpretace reality), vám může pomoci, abyste se nezamotali do dlouhého přemýšlení o tom, co a jak jste měli udělat či říct jinak, abyste předešli vlně obviňování. Je to ztráta času a může vás to emočně vyčerpávat. Jedná-li se o kolegu či kolegyni, zkuste jednat profesionálně a spolupracovat tak, jak je to nutné, ale zároveň vám může prospět od dotyčné osoby nabrat trochu odstup a vyhnout se osobnějším rozhovorům. Pokud nejste nadřízeným dané osoby, vyhněte se kárání. Na druhou stranu, je-li potřeba takovému člověku dát zpětnou vazbu a dokážete-li to udělat klidně, stručně a citlivě, udělejte to. Je na něm samotném, jak to zpracuje. Není třeba přebírat rodičovskou a ochranitelskou roli. V dospělých vztazích jednejte jako dospělý s dospělým.

Nenechte se dotlačit k tomu, abyste obhajovali či dokazovali to, co jste neřekli či neudělali. Ve chvíli, kdy vás druhý podezírá či obviní, je vhodnější být asertivní. Nenechat se vtáhnout do emocí, reagovat klidně a co nejstručněji. Třeba tím, že řeknete, že vnímáte, že vás protistrana z něčeho obviňuje, ale že z vaší strany žádný špatný úmysl nebyl a víc k tomu nemáte co říct. Nenechte se vtáhnout do argumentací a vysvětlování. Můžete druhému sdělit, že máte svědomí čisté, a pokud vám nechce věřit, nic s tím nenaděláte (je to jeho věc). Pokud začnete vysvětlovat, argumentovat a podlehnete emocím, riskujete, že cokoliv z toho bude dotyčný brát jako důkaz, že bylo jeho podezření správné, bude reagovat i na nedůležité slůvko, které použijete, a přeřeknete-li se v rozrušení, je možné, že to bude brát jako důkaz pro své vnímání situace.

Předpokládám, že se před takovým člověkem nechcete ani ponižovat a škemrat o přijetí, ani přetvařovat, jemně našlapovat a pečlivě volit každé slovo. Pak je řešením nabrat odstup, vnímat podezíravost jako jeden z jeho osobnostních rysů, vyhnout se příliš osobnímu kontaktu a nenechat se zatáhnout do jeho teorií. Pokud víte, že něco nedokážete změnit, zkuste to přijmout jako fakt a zařídit se podle toho. Tento přístup není rezignací, ale ochranou vlastních hranic.

A dodatek na závěr – pokud vás takový vztah dlouhodobě výrazně zatěžuje, může být užitečné konzultovat situaci s odborníkem.